Egyptské mýty

Náboženství starověkého Egypta bylo neobyčejně komplexním systémem. Zahrnovalo značný počet božstev, původně založeným na aspektech přírodního světa. Postupem času, jak se tato božstva vyvíjela v soudržnější „osobnosti“, v každé oblasti vznikly mýty vztahující se k určitým místním kultům. Těchto mýtů existovalo nepřeberné množství a navzájem se lišily. Kupříkladu příběh o stvoření měl nejméně tři různé verze, vycházející z víry, že se život zrodil z vod chaosu jako první pahorek. Nárok na to být touto prvotní zemí si činilo hned několik míst. Živé bytosti údajně stvořili bohové spjatí s určitou lokalitou, ať už to bylo Devatero bohů Héliopole, Osmero bohů Hermopole nebo jeden bůh Memfidy.

Mýtus o stvoření

Na počátku nebylo nic, jen pravodstvo Nun. Poté se z prvotního chaosu vynořil Atum, ze svého dechu vytvořil Šua a ze slin ze svých úst Tefnutu. Způsobil, že moře ustoupila a začala vydechovat slovo za slovem a zaplňovat svět živočichy a rostlinami. Šu a Tefnut vdechli život dvěma dětem Gebovi (bůh země) a Nutě (bohyně nebes), kteří se zase ocitli u prvopočátků hvězd.

Usir, Eset a Hor

K nejuniverzálnějším egyptským mýtům se řadí legenda o Usirovi a Esetě. Podle tohoto příběhu byl Usir králem, jenž učil Egypťany žít, uctívat a pěstovat obilí. Byl však zabit svým závistivým bratrem Sutehem, který jeho tělo rozřezal a poházel po Egyptě. Usirova milovaná choť Eset a její sestra Nebthet všechny části těla posbíraly a s pomocí bohu Anupa a Thovta je složily. Eset pak manžela svým kouzlem oživila a ve stejném okamžiku počala syna – Hora, jenž později svého otce pomstil. Usir, jehož srdce opět začalo tlouci, sestoupil do podsvětí, kde se stal pánem a soudcem mrtvých.