Nil

Egypt obdržel přízvisko „dar Nilu“, neboť bez řeky by celá země byla pustou pouští. Díky Nilu však vyprahlou krajinu protínají úzké a zelené pásy kultivované půdy. Ve starověku vzkvétala podél Nilu významná kultura, jež za sebou zanechala nevídané množství chrámů a hrobek. Díky nim je údolí Nilu největším muzeem pod širým nebem na Zemi.

Nil, dlouhý 6 671 kilometrů je znám jako druhá nejdelší řeka světa. Řeka pramení na jihu od rovníku v Burundi a odtud teče severovýchodní Afrikou stále na sever, až se vlévá do Středozemního moře. Název řeky – „Nil“ – je odvozen z řeckého „Neilos“, což znamená údolí řeky.

Pro egyptské rolníky je Nil stejně nepostradatelným, jako byl pro jejich předchůdce a rybáře zachycené ve faraónských hrobkách roztroušených v údolí. Tisíce let při každoročních záplavách obohacovala řeka okolní půdu o čerstvé úrodné nánosy. Jakmile voda opadla, zemědělci vybudovali zavodňovací kanály, zasadili plodiny a čekali na sklizeň. I když výstavba Asuánské přehrady v 60. letech minulého století učinila každoročním záplavám přítrž, mnozí rolníci stále obývají skromné domky z vepřovic a obdělávají cenný úrodný pás půdy pomocí prastarých kultivačních metod.