Sfinga
Sfinga střeží přístupovou cestu k Rachefově pyramidě a je nejpamátnější známou monumentální sochou starověkého Egypta. Archeologové ji datují do doby kolem roku 2500 před Kristem a zásluhu na jejím vzniku připisují Rachefovi. Dosahuje výšky 20 metrů a má protáhlé lví tělo, natažené tlapy a královskou pokrývkou hlavy rámující baculatý obličej, patřící zřejmě samotnému Rachefovi. Byla vytesána ze skalního výchozu, rozšířena opracovanými kvádry rozmístěnými kolem základny během opakovaných oprav, jež probíhaly od doby 18. dynastie.
Přestože se často uvádí, že nos Sfinze ustřelili mamlúci, Osmani nebo Napoleonovi vojáci, ve skutečnosti o něj přišla někdy před 15. stoletím. Původně vlastnila Sfinga také stylizované vousy, symbol královského úřadu, ale ty také odpadly. Jejich fragment vzatý z místa na písku, kde ležely nyní opatruje Britské muzeum v Londýně.
Přímo před sochou si všimněte trosek chrámu Sfingy, který je ovšem pro veřejnost uzavřen. Přístup do oblasti kolem Sfingy je přes přilehlý Rachefův údolní chrám, jeden z nejstarších dochovaných chrámů v Egyptě. V éře výstavby pyramid, během každoroční povodně, se vody Nilu rozlily až k okraji gízské plošiny. Rachefův údolní chrám stál na přístavní hrázi a sloužil jako brána k pyramidě, s níž byl spojen dlouhou, převážně krytou vzestupnou cestou. Pohřbenou v písku ji objevil Auguste Mariette v roce 1852 a její zlomky zde spatříte dodnes. Druhé dvě pyramidy měly podobné komplexy, ale jejich chrámy se nezachovaly v tak dobrém stavu.
