Stará Káhira
Několik staletí po zániku staroegyptského náboženství a před příchodem islámu byl Egypt především křesťanskou zemí. Hlavním městem tehdy byla Alexandrie, zatímco Káhira ještě čekala na svůj zrod. Přibližně v 6. století po Kristu se na místě dnešní metropole na Nilu nacházela malá byzantská pevnost, střežící přechod na cestě mezi staroegyptskými městy Héliopolis a Memfis. Když arabský vojevůdce Amr Ibn al-Ás zřídil v jejím stínu tábor a nedaleko vybudoval město, položil tím základy budoucí Káhiry. Toto historické jádro metropole, dnes zvané Stará Káhira (Misr al-Kadíma), zahrnuje baštu egyptského křesťanství, tzv. Koptskou Káhiru, a řadu starobylých kostelů. Jeho součástí je rovněž jižní cíp ostrova Róda, kde se nalézá legendární nilometr, který se používal na měření výšky hladiny Nilu již od doby faraonů.
Ulicemi Koptské Káhiry
Koptská Káhira je novodobý název pro nejstarší část metropole. Tato oblast leží uvnitř hradeb římské pevnosti Babylon z 3. století našeho letopočtu a je oázou tichých, úzkých uliček a historických posvátných míst. Hlavní vchod, který vede do zajímavého Koptského muzea a krásného Visutého kostela, se nachází mezi dvěma válcovými římskými věžemi, o jejichž zdiv kdysi šplouchaly vlny Nilu, než se před několika staletími říční koryto posunulo dál na západ. Druhý, stupňovitý vchod na severu vás podúrovňovou uličkou nasměruje k ostatním kostelům, synagoze a hřbitovům.
Visutý kostel
Tomuto kostelu, zasvěcenému Panně Marii, se všeobecně říká „Visutý“ kostel (arabsky al-Muallaka), protože byl budován na vrcholku vodní brány památné římské pevnosti Babylon. Původní objekt vyrostl zřejmě již ve 4. století po Kristu, ale byl zničen a v 11. století obnoven. Rozšíření a opravy pokračovaly i poté, a proto lze jen s obtížemi přesně určit stáří jednotlivých částí. Mramorová kazatelna a perletí vykládané přepážky, jež ukrývají tři oltáře, pocházejí z doby mezi 10. a 13. stoletím. Navzdory jeho úctyhodné povaze se v kostele dodnes pravidelně konají veřejné bohoslužby (každý pátek a neděli ráno).